_edited.png)
Normandie se psem: 3 500 kilometrů, slavné pláže i kouzelné útesy
Aktualizováno: 10. 8.
Normandie mě lákala už dlouho - především pro svou historii. Není to úplně ideální místo na dovolenou se psem (obzvlášť pokud chceš jít po stopách vylodění spojenců a navštívit muzea), i tak se to dalo ale skloubit. A i když byla horka občas neúprosná, zvládly jsme to ve zdraví. :-) Člověk to plánování hold musí více přizpůsobit pejskovi.
Nakonec jsme během cesty najely přibližně 3 500 kilometrů. Bylo to krásné, místy také dost únavné. Nejen kvůli počasí, ale hlavně kvůli itineráři, který byl opravdu nabitý.
Pokud se do Normandie vydáš autem se psem, připrav se na delší přejezdy, placené dálnice, občasné hledání parkovacího místa a také na to, že na některá významná místa prostě psi nesmějí. Na oplátku tě ale čeká nádherná příroda, dlouhé procházky podél moře a neuvěřitelné množství míst, která stojí za návštěvu.
Jestli tě zajímá ubytování, tipy na výlet a nějaké praktické rady, na které člověk přijde až při samotném cestování, čti dál.
Z Ústí nad Labem až pod hrad Burg Eltz
Vyrážely jsme z Ústeckého kraje kolem 14. hodiny. První část cesty trvala přibližně šest hodin a ukončili jsme ji ještě před hranicemi s Belgií – přespáním v autě nad německým hradem Burg Eltz.
Okolí hradu je nádherné a už teď plánuji, že bych se tam na týden někde ubytovala a projela všechny hrady v okolí. Pokud máš tuhle oblast už projetou, budu ráda za tvé tipy!
Parkoviště nad hradem je určené i k přenocování. Za osobní auto jsem platila 4 eura, obytné vozy stály 6 eur. Je ale potřeba počítat s tím, že tu není toaleta, sprcha ani odpadkový koš. Musíš být zcela soběstačný/á a všechno si zase odvézt. Na jednu noc nám to ale nevadilo. A nebyly jsme tu ani samy. Byly tu asi dvě obytné dodávky, pick up, 2 osobní auta, karavan...prostě se tu nemusíš bát spát.
Ráno jsme vstaly s východem slunce a vydaly se k hradu. Zastavily jsme se na vyhlídce a samozřejmě vzniklo i několik fotek Marvelky.
Nepřehlédni článek: Jak vyfotit psa? Tipy od Vaška Chloupka
Dole u hradu zrovna profesionální fotografka fotila novomanžele. Než jsme sešly až k nim, focení skončilo a všichni byli pryč. Najednou jsme měly celý pohádkový hrad jen pro sebe. :-) A právě kvůli takovým okamžikům se vyplatí vstát brzy.
Kolem osmé jsme pokračovaly dál, zastavily se akorát na benzínce pro ranní hygienu, a pak směr Belgie.
Belgické dálnice jsou pro osobní auta bez dálniční známky a hranice jsme projely bez zastavení. Vlastně nebýt ukazatelů "Jste v Belgii", ani nevím, že tam jsem. Možná jen podle ceny nafty. :D
V Německu před hranicemi vycházela nafta na 2,6 Eur, v Belgii hned za hranicí kousek od dálnice "jen" 1,989 Eur.
Tankovala jsem právě v Belgii, protože nafta tam v tu chvíli vycházela levněji.
Ceny se samozřejmě mění, proto doporučuji porovnat je ještě před cestou. Rozdíl několika centů na litru se u plné nádrže už projeví. Já navíc chytla další bombardování Íránu od USA, takže šly ceny během dovolené rapidně nahoru.
Příjemně mě ale v Belgii překvapil provoz. V Belgii i ve Francii řidiči většinou dodržovali povolenou rychlost a po předjetí se rychle vraceli do pravého pruhu. Cesta tak byla plynulá a bez zbytečného stresu.
Francouzské dálnice, mýtné a přestávky pro psa
Z Belgie nás čekalo dalších zhruba šest hodin jízdy do Normandie. Francouzské dálnice jsou z velké části placené. Protože jsem chtěla být v Caen co nejrychleji, zvolila jsem nejkratší trasu, a díky tomu zaplatila přibližně 1 000 Kč na mýtném. Po 1 300 kilometrech jsem ale byla ráda, že jsem večer konečně dorazila na místo, takže mě to ani tolik nemrzelo.
Na některých úsecích už nejsou klasické mýtné brány. Jde o systém péage en flux libre, tedy bezbariérové mýtné. Kamery načtou registrační značku a řidič musí průjezd následně uhradit online, například na webu Sanef.
Na zaplacení je 72 hodin. Doporučuji si po příjezdu ověřit, zda tvoje registrační značka nemá neuhrazený průjezd – na tohle se snadno zapomene.
S Marvelkou dělám během dlouhých cest větší pauzy. Nejde jen o rychlé vyvenčení u benzinky. Potřebuje se projít, napít, protáhnout a chvíli si od auta odpočinout. Cesta proto trvá déle, ale pro psa je mnohem příjemnější.
Reálně mi tedy cesta do Caenu trvala déle, než avizovaných 6 hodin. A jo, bylo to docela náročné, večer už jsem pomalu nevěděla, který pedál je který. Navíc mě po cestě ještě stavěli celníci, jestli náhodou nepřevážím cigarety nebo alkohol (byla to ale rychlá kontrola, rychle pochopili, že jsem jen turista na cestách).
Takže moje doporučení: Buď jeď ve dvou a střídejte se v řízení, nebo si dopřejte více delších pauz...
Mohlo by tě zajímat: Zakopané se psem: Objevování krás Tater
Caen jako základna pro výlety po Normandii
Ubytování jsem našla ve městě Caen. Ten leží na řece Orne a patří k nejvýznamnějším historickým městům Normandie. S jeho rozvojem je spojen Vilém Dobyvatel, který zde v 11. století nechal vybudovat hrad a dvě velká opatství (o tom si trochu řekneme níže).
Město ale silně poznamenala i druhá světová válka. Po vylodění spojenců v červnu 1944 se o Caen bojovalo déle než měsíc a velká část města byla zničena.
No, když si to sečteme, prostě jde o dost zajímavé místo, takže když jsme se ségrou hledaly, kde přespat, a našly jsme poměrně solidní cenu s hezkým výhledem, nebylo o čem rozhodovat...Ségra tam za námi přijela ještě ten večer vlakem z Paříže, kde byla na koncertu K-Pop kapely BTS.
V Caenu jsme společně strávily pět nocí. Ubytovaly jsme se přes Airbnb v historickém centru, přímo u Abbaye aux Dames neboli ženského opatství Sainte-Trinité. Z ubytování jsme měly výhled na jeho věže - což mi nedalo a skoro každý večer jsem si tu vež musela vyfotit. :D
Byt byl čistý, příjemný a díky poloze jsme měly centrum i památky na dosah ruky.
Marvelka byla v ubytování s námi. Jedinou komplikací bylo parkování, které jsme řešily každý večer trochu jinde. Majitelé nám ale poradili, kde se dá zaparkovat zdarma i přes den.
V ulicích v okolí bylo v době naší návštěvy parkování placené od 9:00 do 12:00 a poté od 14:00 do 19:00.
Protože jsme každé ráno odjížděly na výlet a vracely se až večer, nebyl pro nás tento režim velkou překážkou. Pravidla se však mohou v jednotlivých ulicích lišit, proto vždy zkontroluj místní značky a parkovací automat.
Pozor na ekologickou známku Crit’Air
Pokud jedeš do Caen autem, nepřehlédni nízkoemisní zónu. Od 1. ledna 2025 je v oblasti Caen la Mer povinná francouzská ekologická známka Crit’Air také pro vozidla ze zahraničí.
Já jsem to zjistila až na poslední chvíli, proto jsem o známku požádala online. Po objednání ti přijde elektronické potvrzení, které můžeš do doručení samolepky použít jako doklad.
Tip: Pro informace, které je zapotřebí vyplnit, využij Portál dopravy, kde najdeš všechny potřebné informace o svém voze.
Samotná známka potom dorazí poštou. Objednej ji pouze přes oficiální francouzský web, ideálně s dostatečným předstihem.
Podmínky jednotlivých nízkoemisních zón se mohou měnit, proto si je před cestou znovu ověř. A prosím tě, ověřuj si to dříve, než já, která na to přišla jen hodinu cesty od Belgie...ehm.
Itinerář naší cesty v Normandii
1. den: historické centrum Caen a muzeum Memorial
První den jsme věnovaly samotnému Caenu. Prošly jsme si centrum, navštívily areál Château de Caen, rozhlédly se kolem Musée de Normandie, Abbaye aux Dames a pár dalších míst po cestě.
Caenský hrad založil kolem roku 1060 Vilém Dobyvatel a rozlohou patří k největším středověkým hradním areálům v západní Evropě.
Dnes v něm najdeš několik muzeí, hradby a vyhlídky na město. A i když nechceš dovnitř do všech expozic, stojí za to projít si alespoň venkovní areál. Navíc tam s tebou může i pes.
Později stejného dne jsme nechaly Marvelku odpočívat v ubytování a vyrazily do Caen Memorial. Muzeum se věnuje druhé světové válce, vylodění v Normandii, studené válce i tématu míru.
Vstupné pro dospělého se pohybovalo kolem 20 eur a parkování před muzeem bylo zdarma.
Expozice byla zajímavá, i když mě osobně úplně tolik nezaujala (jsem zmlsaná z návštěvy muzea na Novém Zélandu Te Papa Tongarewa a Hiroshima Peace Memorial Muzea v Japonsku). Pokud se ale zajímáš o moderní historii a bitvu o Normandii, návštěva má rozhodně smysl.
2. den: Mont-Saint-Michel, Sainte-Mère-du-Mont, Utah a Omaha Beach
Další den jsme z ubytování vyrážely kolem sedmé ráno a k Mont-Saint-Michel jsme dorazily asi před devátou. I tak se už parkoviště rychle plnilo. Když jsme o několik hodin později odcházely, davy byly výrazně větší a v úzkých uličkách už téměř nebylo k hnutí.
Pokud můžeš, naplánuj si výlet na ranní hodinu.
Mont-Saint-Michel se psem
Auto musíš nechat na velkém záchytném parkovišti na pevnině. Cena za parkování se mění podle sezóny a délky stání, proto doporučuji ověřit aktuální oficiální ceník a informace k přístupu.
Od parkoviště jezdí bezplatný kyvadlový autobus, ale ani se středně velkým psem se do něj nedostaneš – povoleni jsou pouze asistenční psi a malí psi do 10 kg přepravovaní ve vhodné tašce nebo košíku. My jsme proto vyrazily pěšky. A vlastně jsem za to ráda. Cesta po hrázi nabízí krásné pohledy na celý Mont-Saint-Michel a spoustu příležitostí k focení.
Zastavily jsme se na vyhlášených vyhlídkových místech a fotily opatství v dálce i s ovcemi v popředí. Zrovna byl odliv, takže Mont-Saint-Michel nebyl obklopený vodou. Trochu mě to mrzelo, ale i tak působil neuvěřitelně pohádkově.
Před vstupem stáli policisté a vojáci a kontrolovali batohy. Jen taková zběžná rychlá kontrola. Uvnitř pak bylo opravdu hodně lidí a v úzkých uličkách vznikala tlačenice. Marvelka to překvapivě zvládala s klidem - větší stres z davu jsem měla já...
Pokud se tvůj pes mezi lidmi necítí dobře, návštěvu v hlavní sezoně raději vynechej, nebo vyraz opravdu brzy ráno.
Celkem jsme zde strávily asi čtyři až pět hodin. Jen cesta pěšky od parkoviště nám s focením zabrala přibližně hodinu jedním směrem.
Po odchodu z Mont-Saint-Michel se Marvelka osvěžila v řece Couesnon. Jakožto milovnice vody si tuhle příležitost nemohla nechat ujít. A také to bylo poprvé, kdy ochutnala slanou vodu. Ta její reakce byla k nezaplacení...
Sainte-Mère-du-Mont
Cestou zpět jsme se zastavily v Sainte-Mère-du-Mont, obci spojené s událostmi vylodění a německé okupace. Na informačních tabulích jsou zde popsané konkrétní události i místa, kde se odehrály. Právě takové zastávky pomáhají zasadit známé názvy pláží do širšího příběhu. Doporučuji se tu alespoň krátce projít.
Přečti si taky: Cestování po Dolomitech se psem očima Petry Malé
Utah Beach
Utah Beach byla nejzápadnější z pěti vyloďovacích pláží operace Overlord. Dne 6. června 1944 zde přistály americké jednotky. Kvůli proudům se sice vylodily jižněji, než bylo původně plánováno, paradoxně však na méně bráněném úseku. Ztráty zde proto byly výrazně nižší než na Omaha Beach.
Dnes můžeš navštívit samotnou dlouhou pláž, památníky a Utah Beach Landing Museum. K vidění jsou také vojenská technika, bunkry a připomínky jednotek, které se vylodění účastnily. Místo působí klidně, ale když znáš jeho historii, vnímáš ho úplně jinak...
Omaha Beach
Omaha Beach se stala nejkrvavější americkou vyloďovací pláží dne D. Německá obrana zde využívala útesy, opevněná postavení i palbu vedenou na otevřenou pláž.
Američtí vojáci se dostali pod silnou palbu a utrpěli těžké ztráty, přesto se jim podařilo předmostí udržet.
Dnes na pláži stojí několik památníků, z nichž nejznámější je monument Les Braves. V okolí můžeš navštívit bunkry, Pointe du Hoc, americký hřbitov a Overlord Museum, které vystavuje tisíce předmětů a desítky vozidel, tanků a děl.
K Overlord Museum jsme dorazily až po zavírací době. Mělo to ale jednu výhodu – venkovní vojenskou techniku jsme si mohly v klidu prohlédnout a vyfotit bez davů.
3. den: americký hřbitov a historické Bayeux
Další ráno jsme zamířily na Normandy American Cemetery v Colleville-sur-Mer, jen kousek od Omaha Beach. Přijely jsme kolem deváté a už zde byla řada návštěvníků.
Na hřbitov smějí pouze asistenční psi. Proto jsme se musely se ségrou vystřídat – v horku samozřejmě nepřipadalo v úvahu nechat Marvelku samotnou v autě.
A teď něco málo k tomuto místu:
Na ploše nad Omaha Beach se nachází 9 387 hrobů amerických vojáků. Součástí areálu je památník, zahrada nezvěstných, vyhlídka na pobřeží a návštěvnické centrum, které vysvětluje průběh vylodění i osudy konkrétních lidí. Vstup je zdarma.
Je to velmi silné a důstojné místo, které doporučuji navštívit, pokud budeš mít cestu kolem.
Bayeux
Poté jsme pokračovaly do Bayeux. Parkování se nám podařilo najít zdarma jen kousek od historického centra.
Bayeux je krásné středověké město, které bylo v červnu 1944 osvobozeno mezi prvními, a na rozdíl od řady jiných normandských měst tak uniklo rozsáhlému zničení.
Je známé především téměř 70 metrů dlouhou tapisérií z 11. století, která vypráví příběh dobytí Anglie Vilémem Dobyvatelem. Pozor, muzeum tapisérie je od září 2025 kvůli rekonstrukci uzavřené a znovu se má otevřít v říjnu 2027.
My jsme obdivovaly především katedrálu Notre-Dame de Bayeux. Je nádherná zvenku i uvnitř a rozhodně stojí za prohlídku.
Pak jsme se procházely podél řeky Aure, kde jsme objevily několik krásných zákoutí a historických domů. Marvelka samozřejmě využila příležitost a znovu se vykoupala.
4. den: Fécamp, útesy a západ slunce v Étretatu
Čtvrtý den jsme vyrazily na severovýchodní pobřeží Normandie. První zastávkou byl Fécamp a vojenská památka na útesu Cap Fagnet – Blockhaus du Cap Fagnet. Zdejší bunkry připomínají německé opevnění Atlantického valu. Z útesu jsou navíc nádherné výhledy na město, přístav a pobřeží.
Dále jsme pokračovaly do Senneville-sur-Fécamp. Pod vysokým útesem jsme se prošly po kamenité pláži a Marvelka si opět smočila tlapky v Lamanšském průlivu.
Na kamenitém pobřeží doporučuji hlídat příliv a ověřit si časy předem – voda může přístupovou cestu rychle odříznout.
Étretat
Na závěr dne jsme stihly slavné Étretat. Bílé křídové útesy a přírodní skalní brány patří k nejznámějším obrazům Normandie a naživo jsou ještě působivější. Na tohle místo jsem se opravdu těšila!
Vydaly jsme se nahoru směrem ke kapli Notre-Dame-de-la-Garde a útesu Falaise d’Amont. Nahoře jsme si daly svačinu, odpočinuly si a později se přesunuly na další vyhlídku, odkud jsme fotily západ slunce.
Za parkování jsme platily přibližně 7 eur. V době naší návštěvy nešlo koupit jen krátké stání a parkovné se vybíralo do 19 hodin. Takže pokud přijedeš později, třeba na západ slunce, můžeš ušetřit. My přijely kolem 17 hodiny, takže jsme to prostě zaplatily a vyrazily.
Na útesech měj psa raději na vodítku.
5. den: Falaise a Normandské Švýcarsko
Další den jsme nechaly Marvelku doma, aby si po všech výletech odpočinula.
Vyrazily jsme do města Falaise, rodiště Viléma Dobyvatele. Hlavním cílem byl Château Guillaume-le-Conquérant. Prohlídka mě (překvapivě) opravdu bavila. Návštěvníci dostanou tablet, přes který mohou sledovat virtuální rekonstrukce jednotlivých místností a představit si, jak hrad vypadal ve středověku. Interaktivní scény dělají historii mnohem názornější než samotné prázdné zdi.
Před hradem stojí jezdecká socha Viléma Dobyvatele a v okolí se dochovaly části starých městských hradeb. Ve městě můžeš navštívit také kostel Saint-Gervais-Saint-Protais nebo muzeum věnované civilistům zasaženým druhou světovou válkou.
Po prohlídce jsme si v cukrárně před hradem daly jahodovou tartaletku. Lidi, to bylo žrááádlo! Přesně ten typ malé sladké odměny, který po dlouhém chození chutná ještě dvakrát líp.
Údolí řeky Orne
Cestou "domů" jsme se zastavily ještě u Méandres de l’Orne - vyhlídky na meandrující řeku a zelenou krajinu, která se někdy označuje jako Normandské Švýcarsko.
Zdejší zvlněná krajina, skály a soutěsky řeky Orne mohou trochu připomínat českou pahorkatinu. Na příště nám zůstaly například Roche d’Oëtre a Rocher des Gardes. Míst k objevování je tu opravdu hodně, jen času bylo málo.
Cesta domů přes Rouen
Poslední den jsme vyrazily směrem domů, ale ještě jsme se zastavily v Rouenu. Město je spojeno především s Janou z Arku, která zde byla roku 1431 odsouzena a upálena. Její osud dnes připomíná několik míst včetně náměstí Place du Vieux-Marché.
Rouen má nádherné historické centrum s hrázděnými domy, orlojem Gros-Horloge a kostely. Největší dojem na mě udělala katedrála Notre-Dame de Rouen. Ze všech katedrál, které jsme během cesty viděly, pro mě byla asi nejkrásnější. Bohužel jsem ale byla už tak zdrchaná po všem tom cestování, že jsem si nechala foťák v autě. Ale možná se mi podaří udělat video ze záběrů z mobilu, co jsem si natočila, tak ho sem časem přidám.
Poté už jsme pokračovaly přes Belgii a Německo. V Německu jsme si během noci daly dvě delší pauzy v autě, trochu se prospaly a kolem osmé ráno dorazily domů.
Co bych doporučila před cestou do Normandie se psem
Tady jsou ve zkratce mé tipy, na co si před cestou dát pozor:
Objednej si včas Crit’Air. Potřebuješ ji pro vjezd do nízkoemisních zón, mezi které patří také Caen.
Počítej s placenými francouzskými dálnicemi. U bezbariérových úseků zkontroluj, zda nemusíš mýtné doplatit online do 72 hodin.
Plánuj pravidelné a delší pauzy. Pes se potřebuje projít, napít a odpočinout si od auta.
V létě psa nikdy nenechávej v zaparkovaném autě. U míst, kam psi nesmějí, se vystřídej s dalším člověkem nebo program uprav.
Ověřuj si pravidla u jednotlivých památek. Psi nesmějí například na Normandy American Cemetery ani do opatství na Mont-Saint-Michel. Omezení platí také v kyvadlovém autobusu.
Na Mont-Saint-Michel přijeď brzy. Vyhneš se největším davům a vysokým teplotám.
Sleduj příliv a odliv. Platí to pro Mont-Saint-Michel i pro procházky pod normandskými útesy.
Na útesech používej vodítko. Okraje nebývají všude zabezpečené.
Vezmi dostatek vody. Pro sebe i pro psa, zvlášť během delších pěších výletů.
Dopřej psovi odpočinkový den. Každodenní přejezdy, nová místa, lidé i pachy jsou náročné, i když pes působí spokojeně.
Psala jsem také: Bezpečná přeprava psa v autě: Zvolit autoklec nebo postroj?
Vyplatí se Normandie se psem?
Za mě rozhodně ano. Není to ale úplně bezstarostná destinace, kde můžeš se psem automaticky všude. Také mě mimochodem překvapil přístup Francouzů ke psům. V ČR a okolních státech jsem zvyklá, že Marvelku všichni šmudlí. Ve Francii tomu ale bylo naopak - přehlížená, nikdo ji nevěnoval pozornost. Super pro socializaci, nestěžuji si, ale překvapilo mě to.
U památek je potřeba ověřovat pravidla, v hlavní sezoně se připravit na davy a při cestě autem hlídat nízkoemisní zóny i mýtné.
Na druhou stranu tu najdeš dlouhé pláže, krásné pobřežní stezky, zelená údolí, historická města a spoustu míst, kde si společnou cestu opravdu užiješ.
Marvelka zvládla 3 500 kilometrů, ruch Mont-Saint-Michel, slanou vodu i kamenité pláže. A já si znovu potvrdila, že cestování se psem sice vyžaduje trochu více plánování, ale všechny společné zážitky stojí za to.
Haf a šťastnou cestu! 🐾
Poznámka: Ceny, otevírací doby, parkovací režimy a pravidla pro vstup se psy se mohou měnit. Uvedené osobní zkušenosti odpovídají době naší návštěvy (červenec 2026), před cestou si vždy ověř aktuální informace na oficiálních stránkách.
Komentáře