Švýcarsko se psem: týden u vodopádů a řek v Ticinu

Když se řekne Švýcarsko, většině lidí se vybaví hory, jezera a dokonale upravené louky. Mně se několik let vybavoval hlavně jeden obrázek: kamenná vesnička Foroglio a mohutný vodopád padající ze skály přímo za ní.

Poprvé jsem ji zahlédla asi před čtyřmi lety na YouTube a věděla jsem, že se tam jednou musím podívat. Nakonec jsme ve Švýcarsku strávili celý týden i přes horko, které toto léto přineslo. A protože jsme cestování museli přizpůsobit Marvelce, místo horských výšlapů jsme zvolili odpočinek a návštěvu přístupných vodopádů a řek, kde jsme se mohli i zchladit. Koupali jsme se ve Verzasce, utíkali před bouřkou od Santa Petronilly, přešli visutý tibetský most Carasc nad údolím a prošli tři hrady v Bellinzoně.

A tady ti přináším podrobný itinerář cesty.

• Co vše si zjistit před cestou do Švýcarska

• Kde jsme bydleli: dog friendly ubytování v horách

• Zastávka cestou: Lago d’Isola u San Bernardina

• 1. den: Valle Verzasca se psem

• 2. den: Bellinzona a vodopád Santa Petronilla

• 3. den: Curzútt a tibetský most Carasc se psem

• 4. den: odpočinek v okolí ubytování

• 5. den: Foroglio se psem

• 6. den: vodopád Piumogna ve Faido

• Cestování po Ticinu se psem v létě

Co vše si zjistit před cestou do Švýcarska

Ve Švýcarsku jsem byla naposledy v roce 2021 ještě za Covidu. Vím, že tehdy byly hranice hodně hlídané a zahraniční auta dost kontrolovaná. I proto jsme si dali záležet, co si povezeme s sebou.

Kdo ve Švajcu už někdy byl, dá mi asi za pravdu, že potraviny jsou tu o něco dražší, než u nás. Ovšem co se týče masa a třeba uzenin, je tomu skoro dvakrát, možná třikrát tak. Proto doporučuji pořízení autochladničky a dovézt si některé potraviny s sebou, pokud chceš ušetřit. Nezapomeň ale, že například masa si můžeš vzít jen 1 kg na osobu (a týká se to i masitých produktů).

Já jsem sice vegetarián, ale Marvelka je masožravec tělem i duší. Představa řešení BARFu na místě mi tedy přišla finančně neúnosná a zároveň mě přítel vyděsil i povoleným množstvím masa s sebou.

Nakonec jsem sice zjistila, že pro psí potřeby neplatí tak přísná pravidla jako pro lidi, ale pro snazší převoz a jistotu, že se po cestě nic nezkazí, jsem Marvelce nakonec přibalila konzervy od Wellness Core a Carnilove. Naštěstí má díky BARFu odolné trávení a tak mám už vyzkoušené, že pár dní na kvalitní konzervě ji zažívání moc nerozhodí.

Druhá věc, kterou nezapomeň, je pořízení dálniční známky. Což já udělala online přes jejich portál. Stála me 40 CHF a je platná po dobu jednoho kalendářního roku.

Pokud si nebudeš jistý/á ohledně dálniční známky (a kde ji třeba nakoupit), já si vše ověřuji přes stránku Cebia.cz, vždy mají aktuální informace a odkazují na ověřené zdroje.

No, a nakonec nezapomeň potřebné doklady, psí pas, mikročip, platné očkování proti vzteklině, a prostě vše, co by ti za hranicemi nemělo chybět.

Nepřehlédni: Cestování se psem do zahraničí: Vše, co potřebuješ vědět

Kde jsme bydleli: dog friendly ubytování v horách

Bydleli jsme v poměrně velkém domě ve vesnici nad údolím za velice slušné peníze (na Švýcarsko). Celé horní patro bylo naše, pod námi byl soused, který se o nemovitost staral. Přes den ale býval pryč a dohromady jsme ho potkali asi 3x mezi dveřmi u zahrady.

Ubytování jsme našli přes Airbnb. Velký plus byl, že jsme měli z balkónu nádherné výhledy do přírody a na protější hory. Kolem byl klid a žádný městský ruch.

I když jsme byli z apartmánu unešeni, přeci jen to postupem času začalo mít i nějaké nevýhody.

Co vědět před rezervací

1) Největší nevýhodou byla cesta. Od hlavní silnice jsme jeli přibližně 20 minut po ostrých serpentýnách do kopce. Silnice byla místy opravdu úzká a když proti nám někdo jel, museli jsme hledat místo, kde se bezpečně vyhneme.

Před cestou proto doporučuji (pokud se rozhodnete rezervovat apartmán):

• nechat si zkontrolovat brzdy a brzdové destičky u auta,

• natankovat ještě dole v údolí,

• nakoupit si předem veškeré jídlo, pití i potřeby pro psa,

• počítat s pomalejší jízdou po úzké horské silnici.

Přímo u ubytování ani v jeho blízkosti nebyl žádný obchod. Když něco zapomeneš, čeká tě cesta zpět dolů a potom znovu přibližně 20 minut serpentýnami nahoru. My jsme proto nakupovali vždy před návratem na ubytování.

2) Hned vedle stál kurník, takže nás ráno pravidelně budilo kokrhání kohoutů. Což mi nevadilo, já vstávám takříkajíc s kohouty, ale bylo tam díky tomu i dost much, což už bylo pomerně dost otravné.

3) Parkování s dlouhým autem je tu opravdu nepříjemné. Jednak příjezdová cesta byla dost z kopce, takže doporučuji u většího auta nechat všechny vystoupit, aby sis nepoškrábal/a spodek auta. A také je dobré si se sousedem prohodit místa, protože vytočit se tam bylo náročné a vycouvat ostrý kopec do silnice jsem si prostě netroufla.

Inspiruj se 10 tipů na výlety se psem v Krušných horách a Podkrušnohoří

Zastávka cestou: Lago d’Isola u San Bernardina

Do dovolenou jsme vyjeli z Ústí, přes Německo, okolo Bedensee, kousek nezpoplatněného Rakouska a hurá do Švajcu. Pokud pojedeš stejně, jako my, zkontroluj si cenu paliva. Překvapilo nás, že v Rakousku byly ceny nafty o dost nižší, jak v Německu...

Cesta byla bez komplikací. Jo, a ani nás nikdo na hranicích nekontroloval. Vlastně tam vůbec nikdo nestál, což bylo oproti naší první návštěvě docela rozčarování. Myslela jsem, že hraniční kontroly jsou u nich na denním pořádku.

Co vám musím fakt doporučit, byla naše první zastávka ve Švýcarsku, kterou jsme si úplnou náhodou udělali u Lago d’Isola nedaleko San Bernardina.

Lago d’Isola je přehradní jezero obklopené horami a lesy. Kolem vede okružní trasa dlouhá přibližně 8,8 kilometru, ale my jsme si tu udělali jen kratší pauzu na toaletu a svačinu. Přes hráz se dá pokračovat dál po trase směrem k San Bernardinu.

Podrobnosti případně najdeš na webu Graubünden Tourism.

Toalety u zastávky mě překvapily svým netypickým provedením. Ihned jsem to musela poreferovat přítelovi, který se šel obratem taky podívat. :D

Vše bylo každopádně čisté a prostě takové, jak bys od Švýcarska předpokládal/a.

A teď se pojďme vrhnout konečně na ten itinerář!

1. den: Valle Verzasca se psem

První celý den bylo přibližně 30 °C, takže jsme horské výšlapy vyměnili za koupání.

Koupání v řece Verzasca

Řeka Verzasca je opravdu tak tyrkysová, jak vypadá na fotografiích. Průzračná voda, velké kameny a strmé zelené svahy vytvářejí jednu z nejkrásnějších scenérií, které jsme během dovolené viděli.

Voda byla ledová, ale v horkém dni příjemně osvěžila nás i Marvelku. Vybrali jsme si klidnější místo s pozvolným přístupem, kde bylo jen pár lidí.

Koupání ve Verzasce ale nepodceňuj. Řeky v Ticinu mohou být nebezpečné kvůli studené vodě, kluzkým kamenům, silným proudům i náhlému zvýšení hladiny po dešti nebo vypouštění přehrady. Před vstupem do vody zkontroluj počasí, výstražné tabule a aktuální podmínky. Doporučení shrnuje oficiální stránka Safe Waters v Ticinu.

Se psem bych do vody šla jen tam, kde je proud mírný, vstup bezpečný a pes se může bez problémů vrátit na břeh.

Psala jsem taky: Kleiner Winterberg se psem: za východem slunce do Saského Švýcarska

Co navštívit ve Valle Verzasca

Jedním z nejznámějších míst je Lavertezzo s kamenným mostem Ponte dei Salti. Ale teda v sezóně je tu tolik lidí, že se tomuhle místu raději vyhneš. :-(

Pokračovat můžeš do Brione Verzasca nebo k dalším kamenným vesničkám v údolí. Valle Verzasca si klidně zaslouží celý den.

Přehrada Verzasca a slavný bungee jumping

Ve stejný den jsme se zastavili u přehrady Verzasca, známé také jako Contra Dam. Právě tady se natáčela úvodní kaskadérská scéna filmu GoldenEye a dodnes se z přehrady skáče bungee jumping. Aktuální informace zveřejňuje provozovatel 007 Bungy Verzasca.

My s Marvelkou jsme zůstaly na bezpečné straně zábradlí. :-))

2. den: Bellinzona a vodopád Santa Petronilla

Druhý den bylo počasí o něco příznivější, takže jsme vodu na část dne vyměnili za historii.

Tři hrady v Bellinzoně

Bellinzona má tři hlavní hrady: Sasso Corbaro, Montebello a Castelgrande. Spolu s hradbami jsou od roku 2000 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Aktuální informace o přístupnosti a otevírací době najdeš na webu Bellinzona e Valli Turismo.

Začali jsme u Sasso Corbaro, který leží nejvýše. Odtud je krásně vidět město i zbývající dvě pevnosti pod ním. Potom můžeš postupně pokračovat k Montebellu a Castelgrande.

Montebello leží přibližně 90 metrů nad městem a během sezony jsou přístupné také jeho vnitřní prostory. Otevírací doba se v průběhu roku mění, proto si ji před návštěvou ověř na oficiální stránce hradu Montebello.

Se psem si předem ověř vstup do vnitřních prostor a aktuální pravidla. My jsme si nejvíc užili venkovní areály a výhledy. V horkém dni ale počítej s rozpáleným kamenem a minimem stínu.

Mohlo by tě zajímat: Normandie se psem: 3 500 kilometrů, slavné pláže i kouzelné útesy

Vodopád Santa Petronilla v Biasce

Odpoledne jsme přejeli do Biascy k vodopádu Santa Petronilla. Zaparkovali jsme u kostela San Pietro e Paolo, kde jsme tehdy našli nezpoplatněné parkování, a dál pokračovali pěšky.

Oficiální turistický web uvádí přibližně 20 minut chůze z centra nebo od vlakového nádraží v Biasce. Cesta vede kolem kostela San Pietro e Paolo a dál stínem kaštanů k římskému mostu, odkud je vodopád vidět.

Tohle je menší vodopád nad Santa Petronilla

Podrobnosti najdeš na webu Ticino Turismo.

Po horkém dopoledni mezi hradbami jsme se u vody i ochladili. Dlouho jsme se ale nezdrželi. Mezi horami začalo bouřit a počasí se rychle zhoršovalo, takže jsme se vrátili k autu.

3. den: Curzútt a tibetský most Carasc se psem

Třetí den nás čekal nejnáročnější výlet celé dovolené. Vyrazili jsme do Curzúttu nad Monte Carasso a odtud pokračovali k visutému mostu Ponte Tibetano Carasc.

Most je dlouhý 270 metrů a vede přibližně 130 metrů nad údolím. Z Curzúttu se k němu jde pěšky zhruba 45 až 60 minut. Samotný most je přístupný pouze pěšky. Trasu, parkování i aktuální provoz lanovky si ověř na webu Fondazione Curzútt.

Lanovka do Curzúttu se psem

Část stoupání jsme si zkrátili lanovkou Monte Carasso–Curzútt–Mornera a vystoupili na první zastávce v Curzúttu.

Pro nás nebyla největším problémem samotná kabinka, ale vystupování na mezistanici.

Kabinu je potřeba zastavit tlačítkem a vystupuje se na menší vyvýšenou kovovou plošinu. Když vystupují tři lidé a pes, není tam mnoho prostoru.

Zvládli jsme to, ale velkému, bojácnému nebo hůře pohyblivému psovi bych lanovku bez předchozího ověření podmínek nedoporučila.

V době naší návštěvy se jízdenky kupovaly v automatu u stanice nebo v infopointu. Oficiální web zároveň uvádí pravidelnou středeční odstávku mezi 8:00 a 10:00. Cenu i provozní informace si ale před cestou raději ověř, protože se mohou změnit.

Kamenná vesnička Curzútt

Po vystoupení jsme prošli samotný Curzútt. Kamenné domy, úzké uličky a výhledy do hor mi připomněly Foroglio, na které jsme se teprve chystali. Na rozdíl od něj tu ale bylo minimum turistů.

Z vesničky jsme pokračovali směrem k archeologické lokalitě Puncètè a potom k visutému mostu. Mezi další zajímavosti v oblasti patří kostel San Bernardo. Přehled míst najdeš na webu Fondazione Curzútt.

Je tibetský most Carasc vhodný pro psa?

Za mě ano, ale pouze pro psa, který:

• se nebojí výšek a pohyblivého povrchu,

• umí klidně chodit na vodítku,

• nepanikaří mezi lidmi,

• je zvyklý na delší a náročnější trasy.

Psa bych na most nebrala jen s tím, že to nějak zvládne. Pokud si nejsi jistý/á jeho reakcí, zvol raději jiný výlet.

Prudký sestup k Sementině

Z druhé strany mostu jsme pokračovali pěšky dolů. Sestup byl místy prudký a dost náročný na kolena.

Celý výlet bych proto nedoporučila štěňatům, psím seniorům ani psům s problémy pohybového aparátu. Pokud navíc vynecháš lanovku a absolvuješ celé převýšení pěšky, počítej s výrazně náročnější túrou.

Po sestupu jsme se přesunuli k řece Sementina, kde jsme si odpočinuli ve stínu a ochladili nohy. Marvelka si samozřejmě nenechala ujít další koupání.

Výhodou bylo, že jsme už byli zpátky poblíž civilizace. Nedaleko jsme našli obchody, takže jsme rovnou doplnili zásoby vody a jídla před návratem na ubytování.

4. den: odpočinek v okolí ubytování

Po nejnáročnějším dni jsme vyrazili jen na kratší procházku od ubytování směrem k Via a la Bolla a zbytek dne pojali odpočinkově.

Regenerační den bych do itineráře zařadila znovu. Ticino svádí k tomu naplánovat každý den další vodopád, horu nebo vesnici, ale odpočinek potřebuje člověk i pes. Zvlášť pokud spolu absolvujete delší trasy několik dní za sebou.

5. den: Foroglio se psem

Pak konečně přišel den, na který jsem se těšila několik let: Foroglio ve Val Bavona.

Místní vodopád padá z výšky přibližně 108 metrů a nad kamennou vesničkou působí opravdu monumentálně. Základní informace o místě a navazující cestě do Val Calnègia najdeš na webu Ticino Turismo.

Vodopád byl nádherný, ale místo bylo plné lidí. Foroglio už dávno není zapomenutá horská vesnička, kterou zná jen pár fotografů. Patří mezi nejznámější cíle v Ticinu.

Nad Forogliem davy rychle mizí

Od vodopádu pokračuje strmá kamenná cesta směrem do Val Calnègia. Bylo horko, takže většina návštěvníků zůstávala dole. Stačilo chvíli stoupat a ocitli jsme se téměř sami.

Nahoře nás čekaly kamenné domy, voda, hory a mnohem větší klid. Marvelka se ochladila v ledové vodě, Honzík také a já jsem měla dost času na fotografování.

Jedinou komplikací bylo vosí bodnutí do ruky. Chvíli jsem tedy střídala focení s chlazením ruky, ale výlet jsme kvůli tomu vzdát nemuseli.

Pokud vyrazíš se psem, počítej s prudším výstupem po kamenech. Za mokra mohou klouzat a v horku je potřeba hlídat teplotu povrchu i únavu psa.

Zhlédnit tip na roadtrip: Cestování po Dolomitech se psem očima Petry Malé

6. den: vodopád Piumogna ve Faido

Poslední celý výletní den jsme zamířili do Faido k vodopádu Piumogna. A právě tohle místo mě nakonec překvapilo nejvíc.

Vodopád je vysoký 43 metrů a je velmi snadno dostupný. Parkoviště se nachází poblíž a pod vodopádem je pikniková zóna se stoly, grily a dětským hřištěm.

Marvelka měla dost prostoru na odpočinek a nechybělo ani ochlazení ve vodě. Oproti jiným místům nám tu voda připadala snad nejledovější.

Nezůstávej jen pod hlavním vodopádem

S přítelem jsme pokračovali po značené cestě nad hlavní vodopád. Dole uvidíš největší kaskádu, nahoře se dostaneš do lesa ke skalám a dalším menším vodopádům.

Pokud máš dost času a pes ještě sílu, stojí za to si návštěvu prodloužit. Naučná trasa kolem Piumogny měří přibližně 2 kilometry a nastoupáš na ní kolem 100 výškových metrů.

Za mě je Piumogna jedno z míst, které bych při další návštěvě Ticina určitě nevynechala.

Cestování po Ticinu se psem v létě

Během dovolené jsme zažili teploty kolem 30 °C. V takovém počasí podle mě nemá smysl zkoušet, kolik kilometrů pes zvládne.

Švýcarský Spolkový úřad pro bezpečnost potravin a veterinární záležitosti doporučuje přesouvat procházky do nejchladnějších částí dne, vyhledávat stín, omezit větší fyzickou zátěž a zajistit psovi stálý přístup k vodě. Pomoci může také bezpečné koupání nebo šetrné ochlazení vodou.

My jsme si proto program skládali takto:

• delší procházka brzy ráno,

• přes největší vedro odpočinek ve stínu nebo u bezpečné vody,

• náročnější horská trasa jen v chladnějším dni,

• po těžším výletu kratší regenerační program.

Psa nikdy nenechávej v zaparkovaném autě, ani když stojí ve stínu. Na rozpáleném asfaltu navíc hrozí popálení tlapek.

Co sbalit psovi na dovolenou do Ticina

Do batohu bych vždy přibalila:

• dostatek vody,

• skládací misku,

• dobře padnoucí postroj,

• pevné vodítko a případně delší vodítko k vodě,

• ručník,

• základní psí lékárničku,

• kleštičky nebo háček na klíšťata,

• chladicí podložku do auta nebo na ubytování.

Přivez si z dovolené hezké fotky: Jak vyfotit psa? Ptáme se Vaška Chloupka

Která místa vybrat na tři dny v Ticinu se psem

Kdybych měla náš týden zkrátit na prodloužený víkend, vybrala bych:

1. Valle Verzasca – kvůli tyrkysové řece, koupání a celému údolí.

2. Foroglio a cestu směrem do Val Calnègia – samotnou vesnici si projdi, ale pokud to kondice psa a počasí dovolí, pokračuj výš.

3. Piumogna ve Faido – má snadnou dostupnost, příjemné zázemí a možnost prodloužit si výlet cestou k horním kaskádám.

Další místa, která navštívit v Ticinu

Pokud budeš mít více času než my, za pozornost stojí:

• Lavertezzo a Ponte dei Salti ve Valle Verzasca,

• Brione Verzasca,

• další vesničky ve Val Bavona,

• pěší trasa Foroglio–Calnègia–Foroglio,

• další kaskády nad Piumognou,

• historické centrum Bellinzony,

• kostel San Bernardo nad Curzúttem,

• archeologická lokalita Puncètè.

Vyplatí se jet do Švýcarska se psem?

Za nás rozhodně ano. Ticino nabízí na poměrně malém území řeky, vodopády, horské vesnice, historická města i náročnější turistické trasy. Díky tomu se dá program snadno přizpůsobit počasí i kondici psa.

Nejznámější místo přitom nemusí být tím nejlepším zážitkem celé dovolené. Na Foroglio jsem se těšila, ale stejně ráda vzpomínám na klid nad vesnicí, koupání pod Santa Petronillou a lesní cestu nad Piumognou.

Marvelka by nejspíš vybrala Verzasca, Sementinu, Foroglio a Piumognu. Zkrátka všechna místa, kde mohla do vody.

No, a co říct na závěr? Snad si má doporučená místa užijete stejně, jako my. A já ti jen přeji krásnou a bezpečnou cestu bez komplikací. Za každou fotku či video, na které nás označíš na IG, budeme rádi. A pokud tě má tvorba baví, sleduj Psíletník.